Když kos odletěl

Zvětšené polaroidy zachycují pozůstatky po ztrátě živé bytosti: pahýly, pařezy, proměněnou půdu. Stoleté stromy padly během minut. Mohly žít ještě dvě stě let. Prosperovaly. Obrazy se rozpíjejí, ztrácejí tvar – jako by si je paměť nedokázala uchovat. Tento soubor není smířením, ale neklidným pokusem vyrovnat se se zmizením. Nové stromky už byly zasazeny, ale čas, než z nich vyroste les, přesahuje lidský život. Projekt osciluje mezi touhou uchopit nepřítomné a neschopností propustit minulost. Doprovodná zvuková stopa mísí zpěv ptáků s motorovou pilou. Rekviem.